Urol. praxi. 2026;27(3):144-148 | DOI: 10.36290/uro.2026.030
Inkontinence moči po radikální prostatektomii představuje jednu z nejvýznamnějších funkčních komplikací léčby karcinomu prostaty. Přestože se chirurgická technika i perioperační péče dále zlepšují, část nemocných má přetrvávající únik moči i dlouhodobě po operaci. Efektivní péče vyžaduje odlišení převážně stresové inkontinence od urgentní nebo smíšené symptomatologie, posouzení tíže úniku, dynamiky spontánního zlepšování, předchozí radioterapie, eventuální uretrální či anastomotické patologie a také očekávání pacienta. Současná léčba je založena na postupném přístupu: v časném období po výkonu dominuje konzervativní management založený na vedené rehabilitaci svalů pánevního dna a podpůrných opatřeních, zatímco u perzistující středně těžké a těžké stresové inkontinence přichází v úvahu chirurgická léčba. Umělý močový svěrač zůstává metodou s nejvyšší pravděpodobností dosažení úplné nebo sociální kontinence, avšak za cenu vyšší pravděpodobnosti revizních výkonů. Mužské slingové systémy představují méně invazivní alternativu pro pečlivě vybrané pacienty, zejména s lehkou až středně těžkou inkontinencí a bez předchozí radioterapie. Novější práce současně ukazují možný přínos elektrické stimulace a dalších neuromodulačních přístupů jako doplňku ke cvičení pánevního dna. Cílem článku je shrnout současné možnosti diagnostiky a léčby postprostatektomické inkontinence se zaměřením na praktické využití v běžné urologické praxi.
Urinary incontinence after radical prostatectomy remains one of the most important functional complications of prostate cancer treatment. Although surgical technique and perioperative care continue to improve, a subset of patients experience persistent urine leakage long after surgery. Effective management requires differentiation between predominantly stress incontinence and urgency-predominant or mixed symptoms, together with assessment of leakage severity, spontaneous recovery over time, prior radiotherapy, possible urethral or vesicourethral pathology, and patient expectations. Contemporary treatment is stepwise: in the early postoperative period, conservative management based on supervised pelvic floor muscle training and supportive measures remains the cornerstone, whereas persistent moderate or severe stress urinary incontinence should prompt consideration of surgical treatment. The artificial urinary sphincter remains the reference option with the highest probability of complete or social continence, albeit at the cost of a higher likelihood of revision procedures. Male sling systems provide a less invasive alternative for carefully selected patients, particularly those with mild-to-moderate leakage and no prior radiotherapy. More recent studies also suggest a potential role for electrical stimulation and other neuromodulatory approaches as adjuncts to pelvic floor rehabilitation. The aim of this review is to summarise current diagnostic and therapeutic options for post-prostatectomy incontinence with an emphasis on practical use in everyday urological practice.
Přijato: 21. říjen 2026; Zveřejněno: 21. říjen 2026 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...