Kazuistika prezentuje případ pacientky původně několik let v péči praktického lékaře s diagnózou stresové inkontinence a recidivující
uroinfekce. U praktického lékaře byla léčena preskripcí inkontinentních pomůcek (kalhotkové pleny) a několikrát do roka léčbou antibiotiky
pro laboratorní nálezy nevelké mikrohematurie bez zjištění patogenního mikrobiologického nálezu v moči. Pacientka se pro trvající
obtíže obrátila na ambulanci Urologické kliniky. Pacientka si stěžovala zejména na časté močení s úniky moči při urgencích, tlaky
v podbřišku. Urologem provedeno kompletní vyšetření urotraktu včetně sonografie, cystoskopie a cytologie, urodynamické vyšetření
a stanovena diagnóza OAB wet. Při primárně nasazené anticholinergní léčbě – Uroxal (oxybutinin) byl pozorován jen minimální efekt
na snížení urgencí a navíc se projevily i vedlejší účinky této léčby. Proto po jednom měsíci byla pacientka převedena na léčbu Toviazem
(fesoterodin) s následným zvýšením dávky. Poté se signifikantně snižuje frekvence polakisurií a mizí úniky moče. Pacientka je takto
léčena již osm měsíců, celkově je spokojena s léčbou, vedlejší účinky léčby nepozoruje. Pacientka udává výrazné zlepšení kvality života.
Zveřejněno: 22. únor 2013 Zobrazit citaci