Urol. praxi, 2012; 13(6): 246-252
U nefrologických onemocnění v poslední době přibývá stále více pacientů, kteří nereagují na standardní léčbu, nebo relabují po jejím
ukončení. Použití biologických léků, přípravků proteinové povahy vzniklých nejčastěji fúzí proteinů různého původu (zvířecí či lidské
protilátky), je možným řešením pro tyto nemocné. Za nejstarší biologickou terapii lze považovat intravenózní lidské imunoglobuliny,
které vyvázáním autoprotilátek vedou ke kontrole imunitního procesu. Používají se zejména u nemocných s těžkým průběhem SLE
či ANCA asociovaných vaskulitid. V současné době je k dispozici celá škála monoklonálních protilátek, ať již chimerických, tak plně
humánních, které jsou cílené přímo na klíčové antigeny či cytokiny. Nejčastěji podáváme rituximab, který je indikován u nemocných
s relabujícím či refrakterním průběhem ANCA asociovaných vaskulitid nebo u nemocných s torpidním průběhem lupusové nefritidy.
Malé studie popisují pozitivní efekt rituximabu i u nemocných s relapsy membranózní glomerulonefritidy či u nemocných s idiopatickým
nefrotickým syndromem. Se střídavými úspěchy byly používány inhibitory TNF-alfa (infliximab, etanercept a adalimumab) u nemocných
s ANCA asociovanými vaskulitidami. Nověji se jako slibná léčba u této skupiny pacientů jeví alemtuzumab. Belimumab vykazuje pozitivní
výsledky s poklesem SLEDAI skóre u nemocných se SLE, a to zejména na aktivitu extrarenálních projevů onemocnění. Nadějným se zdá
použití eculizumabu u onemocnění, kde klíčovou roli v patogeneze hraje aktivace alternativní cesty komplementu, jako je tomu třeba
u hemolyticko-uremického syndromu či u některých forem membranoproliferativní glomerulonefritidy.
Recently, there have been increasing numbers of patients with kidney disease who fail to respond to standard treatment or relapse following
its termination. The use of biological drugs, products of protein nature most commonly prepared by fusion of proteins of various origin (animal
or human antibodies), is a possible solution for these patients. Intravenous human immunoglobulins that, by binding autoantibodies, result
in the control of the immune process can be considered to be the earliest form of biological therapy. They are particularly used in patients
with a severe course of SLE or ANCA-associated vasculitides. Currently, a wide range of monoclonal antibodies are available, both chimeric
and fully human ones, that are targeted directly at key antigens or cytokines. Most frequently, rituximab is administered that is indicated in
patients with a relapsing or refractory course of ANCA-associated vasculitides or in those with an indolent course of lupus nephritis. Small
studies have reported a positive effect of rituximab even in patients with relapses of membranous glomerulonephritis or in those with
idiopathic nephrotic syndrome. TNF-alpha inhibitors (infliximab, etanercept, and adalimumab) have also been used in patients with ANCAassociated
vasculitides with varying success. More recently, alemtuzumab has shown promise in this group of patients. Belimumab shows
positive results with a reduction in the SLEDAI score in patients with SLE, particularly in terms of the activity of extrarenal manifestations
of the disease. Also promising appears the use of eculizumab in diseases where alternative complement pathway activation plays a key
role in the pathogenesis, as is the case with haemolytic-uraemic syndrome or in some forms of membranoproliferative glomerulonephritis.
Zveřejněno: 1. listopad 2012 Zobrazit citaci