Urolog. pro Praxi, 2010; 11(3): 156-159
Na přednášce praktických lékařů a urogynekologů „O ženské inkontinenci“ v Brně vystoupila v diskuzi jedna paní doktorka a řekla
„… co nám tu, pane doktore, vyprávíte, je sice moc pěkné, ale realita je naprosto jiná. Většina urologů nechce po pacientech ani mikční
deník …“. Po další diskuzi, ze které vyplynulo, že paní doktorka má asi pravdu, a po domluvě s kolegy, jsem byla vyzvána k napsání své
„kuchařky“ k diagnostice a léčbě funkčních poruch močení, která se mi osvědčila a připadne mi jednoduchá a efektivní. Přesto, že vlastním
urodynamickou aparaturu, praxe ukazuje, že není možné a ani vhodné provádět všem pacientům s funkčními poruchami močení toto
vyšetření. I v době sofistikovaných přístrojových vyšetření zůstává základem dobré medicínské praxe i v oboru ambulantní urologie
nadále anamnéza, klinické vyšetření a v případě funkčních poruch močení i vyplnění mikčního deníku.
At a lecture of general practitioners and urogynaecologists „On Female Incontinence“ in Brno, Czech Republic, one female GP entered the
discussion and said, „… what you have been saying here, doctor, is very nice, but the reality is quite different. Most urologists don‘t
even want our patients to show them their voiding diary …“ After further discussion, which showed that the female GP may have been
right, and an agreement with my colleagues, I was asked to write my own „cookbook“ on how to diagnose and treat voiding dysfunctions
which would prove useful, simple and effective. Although I have urodynamic equipment at my disposal, the practice shows that it
is neither possible nor suitable to perform this test in all patients with voiding dysfunction. Even with current sophisticated techniques
of examination, the patient history, clinical examination and, in the case of voiding dysfunctions, keeping a voiding diary remain the
cornerstone of good medical practice in outpatient urology.
Zveřejněno: 15. červen 2010 Zobrazit citaci