Diferenciální diagnostika a léčba nejčastějších virových sexuálně přenosných infekcí genitálu

Urolog. pro Praxi, 2008; 9(2): 72-77 [Dermatol. praxi. 2007;1(4):151-156]

Diferenciální diagnostika a léčba nejčastějších virových sexuálně přenosných infekcí genitálu

MUDr. Klaudia Dvořáková^1,2: ¹ Dermatovenerologické oddělení FN v Motole, Praha; ² Asklepion - Klinika a institut estetické medicíny, Praha

Virové infekce lokalizované na genitálu patří do skupiny nejčastěji se vyskytujících sexuálně přenosných nemocí (STD) v rámci venerologické ambulance. Klinické projevy včetně komplikací, které mohou při zanedbání či nesprávné léčbě vzniknout, jsou pro pacienta velice traumatizující a omezující v běžném životě. Dle klinického nálezu můžeme projevy dělit na papulózní, nodulární, verukózní či erozivní a ulcerózní. Původcem jsou nejčastěji papilomaviry (výskyt přibližně u 38 % populace), herpes viry a pox viry. V rámci vyšetřování a diferenciální diagnostiky musíme vždy pomýšlet i na další možné sexuální přenosné infekce, pohlavní nemoci či nevenerické mukokutánní projevy, které se mohou vyskytovat společně a mohou pak ovlivnit celkově léčbu.

Klíčová slova: genitál, sexuálně přenosné nemoci, virové infekce, diferenciální diagnóza, terapie

The Most Frequent Viral Sexually Transmitted Diseases on Genitals, Differential Diagnosis and Treatment

Viral infections localized on genitals belong into the group of the most frequent sexually transmitted diseases (STD) within the venereological office. Clinical manifestations including complications, which can result from negligence or improper treatment, are greatly traumatic and restrictive for the patient in her/his everyday life. According to the clinical findings we can divide the manifestations into papular, nodular, verrucose or erosive and ulcerous manifestations. The originators are the most commonly papilloma viruses (incidence approximately in 38 % of the population), herpes viruses and pox viruses. With respect to examination and differential diagnosis we must always take into consideration other potential sexually transmitted diseases, venereal diseases or non-venereal mucocutaneous manifestations, which can occur together at the same time and thus they can generally influence the whole treatment.

Keywords: genitals, sexually transmitted diseases, viral infections, differential diagnosis, therapy

Zveřejněno: 21. květen 2008 Zobrazit citaci

Dvořáková K. Diferenciální diagnostika a léčba nejčastějších virových sexuálně přenosných infekcí genitálu. Urol. praxi. 2008;9(2):72-77.

Reference

Braun-Falco O, Plewig G, Wolf HH. Onemocnění glans penis a prepucia, onemocnění ženského genitálu. International Journal of Dermatology 1995: 987-1011.
Buechner SA. Common skin disorders of the penis: International Journal of STD 2002 Sep. 90 (5): 498-506. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
Goolamali SI, Pakianathan M, Goolamali SI, Pakianathan M. Penile carcinoma arising in balanitis xerotica obliterans. International journal of STD and AIDS. 2006 Feb. 17 (2): 135-136. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
Nasca MR, Innocenzi D, Micali G. Association of penile lichen sclerosus and oncogenic human papillomavirus infection. Internationa Journal of Dermatology. 2006 Jun. 45 (6): 681-683. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
Resl V. Venerické a nevenerické choroby genitálu. In: Vosmik F et al. Dermatovenerologie Karolinum 1999: 361-372.
Rook, GAW, Wilkinson JD, Ebling FJG. Textbook of dermatology. Blackwell Scientific, London, 7th Edition 1992.
Wakatsukika-Kiyo. Clinical experience of streptococcal balanoposthitis in 47 healthy adult male Acta-urologica-Japonica: 2005; Nov. 51 (11): 737-740.
Zelenková H, Nejdková A, Skutilová E, Urbani M, Svecová D, Cabalova J. Preparations containing glycyrrhizic acid employed in dermatovenerologic practice. Dermatologie-Klinicza. 2005, 7 (3): 135-139.