Urolog. pro Praxi, 2004; 2: 84-87
Zveřejněno: 31. prosinec 2004 Zobrazit citaci
Cíl: Cílem práce bylo zhodnotit výsledky léčby ledvinných poranění. Poranění urogenitálního traktu, resp. ledvin je nejčastějším traumatem v dětském věku po traumatech kraniocerebrálních. Nárůst počtu je ovlivněn v posledních desetiletích rozvojem všech druhů dopravy. Tupá traumata jsou daleko častější a převažuje u nich konzervativní léčba. Úrazy ledvin nelze z klinického pohledu oddělovat od ostatních úrazů krajiny břišní.
Materiál a metodika: V retrospektivní studii jsme zhodnotili soubor pacientů léčených v Dětském traumacentru Fakultní nemocnice v Praze-Motole ve čtyřletém období (1999-2002). V našem souboru je celkem 72 pacientů, u 49 se jednalo o izolované poranění ledviny a u 23 bylo poranění ledvin součástí vícečetného poranění nebo polytraumatu. Žádný z pacientů neměl vrozenou vadu ledvin ani litiázu. Po propuštění byli pacienti kontrolováni v ambulanci v odstupu 6-12 měsíců po úrazu.
Výsledky: Nezaznamenali jsme úmrtí v přímé souvislosti s úrazem ledvin. Zemřeli 4 pacienti s polytraumatem, příčinou úmrtí bylo těžké kraniocerebrální poranění. U operovaných dětí (4×) nebyl záchovný výkon možný z důvodu závažného poranění střední etáže a hilu, byla provedena nefrektomie. V odstupu 6-12 měsíců se dostavilo ke kontrole 47 pacientů. Sedm pacientů mělo prokazatelnou jizvu v parenchymu, z toho dva měli sníženou relativní funkci ledvin při scintigrafickém vyšetření.
Závěr: Léčba poranění ledvin je převážně konzervativní. Revidují se jen nejzávažnější ruptury s otevřením dutého systému, poranění cévní stopky a poranění močových cest.
Stáhnout citaci