Urolog. pro Praxi, 2006; 2: 60-61
Hyperaktivní měchýř u dětí je charakterizován polakisurií a urgentní mikcí s možnou inkontinencí. Diagnostika a léčba má být zahájena po dosažení volního ovládání močení, nejpozději po 5. roce věku. Po provedení základního neinvazivního vyšetření s vyloučením neurologické a infekční etiologie může být zahájena komplexní léčba zahrnující režimová opatření, behaviorální léčbu, časnou farmakoterapii a případně biofeedback. Při neúspěšné 3–6měsíční základní léčbě je nutné specializované urologické vyšetření a další intenzivní léčba s využitím dalších léčebných postupů.
In children, an overactive bladder (OAB) is characterized by polakisuria, an urgent need to urinate, sometimes accompanied by urinary incontinence. Diagnosis and therapy should be initiated after micturition control has been achieved, at the age of five by the latest. Following a basic non-invasive examination to rule out neurologic and infectious causes, complex therapy may be initiated including regimen measures, behavioural therapy, early pharmacotherapy and possibly biofeedback. When three to six months of basic therapy fail, a specialized urologic investigation and further intensive treatment using alternative methods are required.
Zveřejněno: 1. červenec 2006 Zobrazit citaci