www.urologiepropraxi.cz / Urol. praxi. 2024;25(4):238-242 / UROLOGIE PRO PRAXI 239 retardované preparáty a léčiva s velice dlouhým poločasem podávané jednou denně. K poločasu léku je třeba přihlížet i v případě, kdy jej vysazujeme z důvodu nežádoucích účinků. V případě léku s krátkým poločasem (oxybutinin) můžeme již 2. den hodnotit, zda dochází ke zlepšení stavu, pokud má však lék poločas několik dní (solifenacin), může odeznění jeho účinku trvat i déle než týden. Sympatomimetikum je k dispozici jediné, mirabegron. Mirabegron je vysoce selektivní β3 agonista s velmi dlouhým poločasem 50 hodin, metabolizovaný na CYP3A4 a CYP2D6 s minimem klinicky relevantních interakcí. Opatrnosti je potřeba u pacientů s dekompenzovanou hypertenzí s tlaky nad 180/110 mmHg. Mezi další, zatím nedostupné, zástupce β3 agonistů patří vibegron, solabegron a ritobegron. Tyto příznivé vlastnosti přináší mirabegronu mezi preparáty v léčbě OAB nejvyšší míru perzistence i adherence (Obr. 1). Kombinace obou zmíněných lékových skupin dává farmakologicky smysl, neboť působí synergicky na různých receptorech. Podobné postupy známe např. z pneumologie, kde jako bronchodilatancia rovněž používáme inhalační betamimetika často v kombinaci s anticholinergiky. Je však třeba dbát na kumulaci případných nežádoucích účinků (např. tachykardie). Shrnutí: změny efektu léku lze hodnotit nejdříve po jeho 5 poločasech; v případě delšího poločasu nastupuje a odeznívá efekt pomaleji a méně kolísá v průběhu dávkovacího intervalu, u některých antimuskarinik (fesoterodin, solifenacin, propiverin) u pacientů s renální insuficiencí dbát redukce dávek a lékových interakcí, je třeba individualizovat léčbu nejen podle komorbidit, ale i komedikace, kombinace antimuskarinika a beta-agonisty dává farmakologicky smysl, perzistence k léčbě je u beta-3 agonistů lepší než u antimuskarinik. Léčba „šitá na míru“ pacientům se symptomy OAB ve světle AUA a EAU guidelines OAB není jednotné onemocnění, ale symptomový komplex, který má mnoho příznakových rovin a multifaktoriální původ. Základem je režimová a behaviorální terapie, všechna dostupná doporučení guidelines NICE, EAU i AUA doporučovala až do roku 2020 následnou postupnou kaskádu terapeutických metod. Poslední guidelines AUA/SUFU 2024 přináší zlomové doporučení měnící tento princip a doporučují vedení terapie bez ohledu na metodu právě podle potřeb a jednotlivého pacienta ve světle jeho komorbidit, komedikace a kognitivního stavu (Obr. 2). Díky hlubšímu poznání etiopatofyziologie OAB v pracích Peyronneta a dalších získáváme nový přehled o jednotlivých fenotypech OAB s odlišnou podstatou, a tím i odlišnou předpokládanou reakcí na jednotlivé možnosti v terapii (Obr. 3). Snad všechny urology v praxi zaujalo v poslední době velmi vážně diskutované téma asociace léčby antimuskariniky s výskytem demence. Některé studie již prokazují možnou souvislost mezi frekvencí výskytu demence a dlouhodobou terapií antimuskariniky, zejména u starší a fragilní populace. Dlouhodobá terapie nad 3 měsíce signifikantně zhoršuje preexistující kognitivní deficit. Shrňme tedy praktická doporučení pro medikamentózní léčbu OAB: na prvním místě posouzení benefitu léčby k riziku možných komplikací, posoudit celkový stav pacienta, komorbidity (diabetes mellitus!), konkomitantní medikaci, zhodnotit současný kognitivní stav pacienta, zda nevykazuje známky deficitu, upřednostnit moderní anticholinergika, betamimetika, kombinace s cílem snížit dávku, časně zhodnotit, zda je léčba efektivní, či zda nelze daného efektu dosáhnout nižší dávkou, vždy bychom měli zvažovat alternativní způsoby léčby s výhodnějším bezpečnostním profilem, individualizovaná léčba OAB je nesporný trend, ovšem pro individualizovanou „phenotype based” terapii OAB nemáme zatím dostatek evidence. Léčba „šitá na míru“ pacientům se symptomy mLUTS ve světle AUA a EAU guidelines Poslední guidelines EAU z roku 2024 ani v roce 2023 revidovaná verze AUA guidelines z roku 2021 nepřinesla na poli mužských non- -neurogenních symptomů dolních močových cest žádnou revoluci. Nezbývá tedy než zopakovat a možná i mírně oprášit již dobře známé algoritmy platné řadu let. Ani mLUTS nejsou jednotným onemocněním, ale etiologickým mixem různého původu. Je proto lepší u jednotlivých pacientů popisovat klinický stav z hlediska jímacích, evakuačních a postmikčních symptomů a jejich dominance v objektivním nálezu a subjektivním vnímání potíží. Terapeuticky se pak snažíme postupně ovlivnit všechny relevantní projevy (Obr. 4). Antagonisté α1 adrenoreceptorů jsou letitě zavedenou metodou léčby, kterou oboje guidelines považují s vysokou mírou spolehlivosti za efektní terapii LUTS. Zatímco efekt na evakuační potíže je mezi preparáty srovnatelný, pak méně selektivní molekuly (alfuzosin, doxazosin, terazosin) jsou asociovány s vyšším výskytem kardiovaskulárních (hypotenze) nežádoucích Obr. 1. Vysoká míra perzistence a adherence k mirabegronu (The journal of urology. 2021;205:1594-1604) ZAZNĚLO NA KONGRESE PACIENTI S LUTS V CENTRU ZÁJMU ANEB CO ZAZNĚLO NA SATELITNÍM SYMPOZIU SPOLEČNOSTI ASTELLAS V RÁMCI 70. VÝROČNÍ KONFERENCE ČUS V BRNĚ A MĚLI BYSTE TO VĚDĚT
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=