www.urologiepropraxi.cz / Urol. praxi. 2024;25(3):114-120 / UROLOGIE PRO PRAXI 115 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Současné možnosti léčby infekcí dolních cest močových sekrecnich IgA protilatek s antiadherencni schopnosti vů i uropatogenům a glykosaminoglykanovy povlak epitelu. Fyziologicky rezim moceni zajiš uje vcasne odstraneni bakterii z mocovych cest. Také tvorba prostatickeho sekretu, správná funkce uretry a vezikoureteralnich junkci, které brani ascendentnimu šieni infekce. Nespecificke obranne mechanismy (interleukiny, TNF, slozky komplementu) pomahaji v eliminaci jiz vzniklych bakterii (2). IMC jsou děleny z moha hledisek. Didakticky rozdělujeme na infekce dolních a horních cest močových, podle původců na specifické a nespecifické. Schematicky se IMC dělí na zpusobene komunitnimi a nozokomialnimi kmeny, na infekce akutni a chronicke. Z klinického hlediska je důležité rozlišit nekomplikované a komplikované IMC. Pri rozhodnuti o lé be nutne prihlí zme k veku, pohlavi a komorbiditam pacienta. Obecne plati, ze infekce zpusobene komunitnimi kmeny maji lehč prubeh a pri spravne zvolené nasazene lé be je mozne puvodce casto kompletne eradikovat. Před nasazením antimikrobiální léčby provádíme odběr moči či jiného vhodného biologického materiálu na kultivační vyšetření a následně léčbu měníme nebo doplňujeme podle aktuálního nálezu (3). Terapii zahajujeme v prvni fazi empiricky podle predpokladaneho infekcniho agens, stavu bakterialni rezistence, příp. dalších faktorů ze strany pacienta (alergie, renální funkce, interakce s jinými léčivy). Při znalosti předchozích kultivačních vyšetření k nim přihlížíme. Empiricke nasazeni antimikrobiální léčby by melo byt provedeno také na zaklade znalosti aktualni epidemiologicke situace v ramci regionu. Diagnostika IMC Zakladem diagnostiky IMC je vždy odber anamnezy, fyzikalni vysetreni a vysetreni moci. Pri podezreni na komplikovanou IMC, u recidivujicich infekcí, dolnich mocovych cest, nebo při infekci v hornich mocovych cestach je nutné podrobne vysetreni ledvin a mocovych cest s doplněním zobrazovacich metod (ultrazvuk, CT ev. s podáním kontrastní látky, funkční izotopové vyšetření). Vyšetření specialistou je nezbytné. Vyšetření moči Chemickym vysetrenim moci testovacim papirkem hodnotíme přtomnost leukocytu a/nebo krve, resp. hemoglobinu, bakterií, přpadne nitrity. Timto vysetrenim mů eme prokazat i přpadnou glykosurii. K zakladnimu chemickemu vysetreni moci patří dále hodnota pH, osmolalita, analyza př tomnosti proteinu, ketolatek, zlucoveho barviva a jeho derivatu urobilinoidu. Pro zakladni chemicke vysetreni moci se použ va zpravidla prvni ranni moc, ktera je nejvíce koncentrovana. Při vysetreni mocoveho sedimentu sledujeme erytrocyty, leukocyty, tubulární buňky, buňky z přechodného epitelu, válce a krystaly. Dále lze v moči odlišit bakterie, kvasinky či trichomonády. Mikrobiologické vyšetření moči, bakteriologicka diagnostika Zakladnim kultivacnim vysetrenim moci ziskame informace o druhu mikrobialniho agens, jeho kvantitativni př tomnosti a jeho citlivosti na antibiotika. Zásady správného odběru moči řádná edukace pacienta o správné technice odběru, důsledná hygiena genitálu, dezinfekce genitálu (podle zvyklostí ordinace a požadavku laboratoře), aseptický postup při odběru středního proudu moči, odběr před zahájením antibiotické léčby nebo odstup 1–2 týdny po léčbě, v případě podávání antibiotik je nutné na žádance vyznačit druh, sílu, četnost a den podání, do 2 hodin transport vzorku do laboratoře. Způsob odběru moči Střední proud moči do sterilní zkumavky – rutinni typ odběru moči s urcitym rizikem sekundarni kontaminace pri odberu. Důsledná edukace pacienta o zachování sterility odběrové nádobky, nejlépe ranní moč (kumulace mikroorganismů), před odběrem – důsledná hygienická očista a poté dezinfekce genitálu, u mužů stažená předkožka; u žen labia od sebe, mimo menstruaci. Jednorázová katetrizace Katetrizace mocoveho mechý e predstavuje minimalni riziko kontaminace pri odberu. Někteří autoři ji pro riziko zavleceni infekce do mocovych cest nedoporucují jako bě ny typ odberu. Pokud je provedena správně, za aseptických podmínek, riziko nehrozí. Při odběru z permanentního močového katétru přes port je potřebné na žádanku uvést den zavedení katétru. Bakteriální rezistence Na vzniku IMC se zvysuje podil multirezistentnich bakterii. V poslední době pozorujeme soustavný narust IMC způsobený výskytem multirezistentnich bakterii. Narůstající bakteriální rezistence predstavuje zavazny epidemiologicky i terapeuticky problem. Nadměrným a neuváženým předepisováním antimikrobialnich přípravků dochazi ke stálému zhoršování odpovedi na lé bu. Častěji se setkáváme s IMC způsobenou rezistentními kmeny u pacientů po nedávné lé bě sirokospektrym antibiotikem, po pobytu ve zdravotnickem zař zeni, dialyzovaných pacientů, u pacientů s katetry nebo jinak oslabene nemocne, s komorbiditami, ve vysším veku, u nemocných s imunodeficienci. Uvá livy přstup k antibioticke lé be je zcela zasadni. Pro empirickou lé bu komunitni cystitidy, nejcastejš formy IMC, jsou vhodna antibiotika s vysokym prahem vzniku rezistence, lekem prvni volby je obvykle nitrofurantoin eventuálně fosfomycin (4). Farmakokinetika Obecne plati, ze pro lé bu nekomplikovanych infekci dolnich cest mocovych (cystitidy) je treba volit leky, ktere se dostatecne koncentruji v moci, jejichz vysoke serove hladiny a spolehliva tká ova dostupnost nejsou nezbytne. Temě vzdy se jedna o peroralni přpravky. Mala č st antibakterialnich leku je diky farmakokinetickym vlastnostem (vysoka koncentrace v moci, omezena tká ova distribuce) urcena prave pro lé bu techto IMC (nitrofurantoin) (9). U pacientu s ledvinnym selhanim je nezbytna uprava davek a davkovaciho intervalu predevš m u leku, ktere jsou primarne vylucovany renalni cestou a nemohou byt eliminovany jinym zpusobem. Aktivita antibak-
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=