www.urologiepropraxi.cz / Urol. praxi. 2024;25(2):61-67 / UROLOGIE PRO PRAXI 65 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Močové infekce u pacientů s intermitentní katetrizací Infekce močových cest Dle EAU doporučených postupů jsou UTI děleny na několik kategorií (7). (1) Asymptomatická bakteriurie je definována bezpříznakovým průběhem při záchytu nálezu ze středního proudu moči vykazujícím bakteriální růst ≥ 105 cfu/ml ve dvou po sobě jdoucích vzorcích u žen a v jednom vzorku u mužů. Asymptomatická infekce by neměla být dle doporučení EAU guidelines léčena v případě, že pacient nebude podstupovat invazivní metodu diagnostiky nebo léčby zahrnující zejména endoskopické urologické výkony. Asymptomatická bakteriurie by naopak měla být léčena u gravidních pacientek. Léčba není nutná u pacientů s dobře kompenzovaným diabetem, u pacientů s neurogenní dysfunkcí dolních cest močových, u starých pacientů a postmenopauzálních žen i v případě recidivujících infekcí. Velice opatrní však musíme být právě u pacientů s neurogenní dysfunkcí dolních cest močových, kdy řada z těchto pacientů má hyposenzitivitu až asenzitivitu v oblasti zevního genitálu a dolních cest močových a u běžného pacienta vnímané běžné symptomy infekce dolních cest močových z důvodu neurologického onemocnění nejsou pociťovány. Tito pacienti pak z obrazu „asymptomatické“ bakteriurie rovnou sklouzávají do obrazu sepse. Je tedy velkým problémem odlišit neškodnou kolonizaci od patogenní infekce včas. Druhou výjimkou jsou pacienti s RS léčení imunosupresivními preparáty, jejichž podání vylučuje přítomnost i asymptomatické infekce dolních cest močových z důvodu rizika rozvoje závažných komplikací. Mezi tyto preparáty patří např. natalizumab nebo okrelizumab. (2) Nekomplikovaná cystitida nebo pyelonefritida s typickými symptomy. (3) Recidivující UTI s frekvencí nejméně tři epizody za rok nebo dvě epizody UTI za posledních šest měsíců. (4) Komplikované UTI se vyskytuje u jedinců s faktory, které zhoršují průběh nebo léčbu infekce (např. diabetes, imunosuprese nebo specifické anatomické či funkční abnormality související s močovým traktem vedoucí k neúplnému vyprazdňování nebo přítomnosti litiázy, která na sebe váže infekci). (5) Catheter-associated UTI označuje infekce močových cest vyskytující se u osoby, která má zavedený močový katétr nebo epicystostomii nebo tato osoba byla katetrizována během posledních 48 hodin. UTI u pacientů na režimu ČIAK Recidivující UTI u pacientů na technice ČIAK mohou být důsledkem mnoha faktorů. Shrnutí základních možných příčin vzniku recidivujících UTI při ČIAK je uvedeno v tabulce 4. Může se jednat o špatné katetrizační techniky nebo malhygienu pacienta, event. zavádění katétru přes kontaminovanou oblast močové trubice u pacientů s výtokem. U těchto pacientů je třeba přeléčit zdroj infekce, provést reedukaci techniky katetrizace a vysvětlit chyby v provádění správné techniky cévkování. Častější UTI jsou pozorovány v začátku onemocnění nebo v prvních měsících po zahájení techniky ČIAK. Během rehabilitační fáze u pacienta s lézí míšní byla míra výskytu UTI 2–10 za rok, zatímco frekvence UTI v komunitní populaci pacientů s neurogenním měchýřem po více než dvanácti měsících od úrazu se pohybovala v rozmezí 0,8–3,5 UTI za rok (8). Některé studie uvádějí riziko častějších UTI s délkou trvání neurologického onemocnění. Například u pacientů se spinální lézí dochází vlivem nedostatečné nervové regulace měchýře k významnému poklesu některých protektivních proteinů ve stěně měchýře, jako je E-cadherin a Uroplakin, čímž se urotel stává náchylnějším ke vzniku UTI (9). Navíc poškození autonomního nervového systému u spinální léze vede k celkové imunitní dysfunkci prostřednictvím ztráty nervové inervace lymfoidních orgánů. Mezi prediktivní faktory vyššího výskytu UTI u pacientů na režimu ČIAK dále patří nízká frekvence cévkování s dlouho ponechaným postmikčním zbytkem, vysoký detruzorový tlak nedostatečně medikamentózně kompenzovaný, pacienti s horší pohyblivostí nebo na invalidním vozíku, u kterých je problematické cévkování při pohybu mimo domácí prostředí a režim ČIAK nedodržují, u pacientů s inkontinencí moči a při malé frekvenci výměny inkontinenčních pomůcek (10). Jedinci s vysokým intravezikálním tlakem a zhoršenou poddajností močového měchýře jsou náchylnější více k UTI, než ti s nízkým intravezikálním tlakem a vysokou kapacitou močového měchýře na pravidelné intermitentní Tab. 4. Příčiny vzniku recidivujících UTI u pacientů na režimu ČIAK Příčina Důvod Řešení Špatná katetrizační technika Zanesení bakterií z oblasti zevního genitálu nebo rukou, nevyprázdnění veškerého obsahu měchýře Reedukace, dezinfekce, non-touch technika Neadekvátní frekvence cévkování Dlouhá doba mezi cévkováním vede k dlouhé době přítomnosti rezidua v měchýři Navýšení počtu cévkování, resp. pravidelnost ve frekvenci Traumatizace uretry Používání nehydrofilních katétrů, špatná technika zavádění cévky Reedukace, používání hydrofilních katétrů Nadměrný nebo nedostatečný příjem tekutin Přeplňování měchýře, ischemizace stěny měchýře nebo dlouhá doba setrvání moče v měchýři mezi cévkováním Adekvátní příjem tekutin vedoucí k diuréze odpovídající násobku bezpečné kapacity měchýře a počtu cévkování 6× až 7× Vyloučení noční polyurie Přeplňování měchýře v noci s ischemizací stěny a event. navyšováním intravezikálního tlaku Omezení příjmu tekutin na noc, adiuretin, při malé účinnosti nebo jeho KI přidání samocévkování v noci, alarm Hyperaktivita detruzoru, nízká compliance Ischemizace stěny měchýře Adekvátní léčba hyperaktivity detruzoru Obstipace, inkontinence stolice Kontaminace sliznice genitálu u žen, mikrobiální metabolity porušují mikrobion měchýře, resp. homeostázu moče Úprava příjmu tekutin, Lactuloza, Forlax, v některých případech pravidelné klyzma, gastroenterologie Recidivující bakteriální výtoky u žen Kontaminace cévky při zavádění Léčba a prevence vulvovaginitid, laktobacily intravaginálně, event. topické estrogeny
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=